RunX 2018 aneb smažení se ve vlastní šťávě

Datum akce: 29.07.2018
Délka trasy: 15 km
Povrch: Asfalt, nezpevněné úseky
Počet v cíli: 84 jednotlivců a 18 štafet
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: 75 minut
Pořadové číslo: 41/106 (rok/celkově)

Občas se objeví závod, kde vůbec netuším, do čeho jdu. RunX v Radotíně rozhodně platil mezi ně, věděl jsem jen to, že je to závod na 15 kilometrů, že se běží 29.07.2018, kdy zrovna mám v termínovce volno a že se tam chystá i velká skupina z Mostu ve složení Blanka Bašová, Růžena Černá, Lenka Jandová, Klára a Radek Koskubovi, Dan Kyenge, Mirka Maděrová, Martin Píša, Petr Polanský, Andrea Rusičová, Jaroslava Urbanová, Adéla a Jiří Zlatovi a z Chomutova ještě Jirka Boček, tak proč si neudělat hezký nedělní výlet?

Už kolem desáté je pořádný hic a nedokážu si představit, jaké vedro bude, až v 13:00 odstartujeme. Vlastně dokážu, vždyť pekelné podmínky panovali například i vloni na Chomutovském půlmaratonu a přesto jsem to nějakým způsobem zvládl až do cíle. Nepoběží se na osobák, to je dneska jasné a jako plán A si dávám překonat hranici 75 minut, což je takový rozumný kompromis, abych se necítil jako úplný šnek (v běhu), jakým mě tituluje náramek na pravé ruce. Když jsme u těch šneků v běhu, tak čistě šnečí barvy tentokrát hájila pouze Blanka Korecká.

Před startem nemám ani sílu na to se jít rozběhat, takové je mi vedro. Mám tušení, že dnes toho stínu na trati moc nebude a tak namáčím kšiltovku v bazénku se studenou vodou, ať má moje řídící jednotka alespoň nějaké chlazení na úvodní (kilo)metry. Pár minut před startem se řadím do koridoru a nechť se děje vůle boží. Stále mohu během závodu přejít na plán B v podobě cílového času 80 minut či plán C, což je jednoduchý boj o přežití, alespoň tak to tvrdí mé popsané startovní číslo.

Jdeme na start a po úvodní stovce koukám, že se plno účastníků rozhodlo přepálit start. Já jedu ve svém půlmaratonském tempu mezi 4:30 - 4:40, zatím je stínu dost, kdyby tomu bylo až do konce, tak bych si nestěžoval. Jenže velmi brzy jsem vyveden z omylu a po dvou kilometrech není po stínu ani památky. Běžíme směrem na Prahu a ta místa jsou mi povědomá, tudy se dostanu z vlakového nádraží na motokáry. Někdy příště, mám před sebou ještě dlouhý závod.

Po třech kilometrech zabočujeme na prašnou cestu, tak to asi nebude běh z místa A do místa B, ale solidní okruh, nějak jsem tu přípravu na tento závod zanedbal. Na občerstvovačce beru vodu a pak se běží na lávku přes Berounku vedoucí pod Pražským okruhem, zajímavé a hlavně celý tento úsek byl ve stínu, poslední stín na hodně dlouhou dobu a to máme před sebou ještě 11 kilometrů! 

Silniční závodky jsou na prašných kamenitých cestách tak trošku na nic, stále držím tempo pod 5 minut, jenže slunce nemilosrdně praží. Trošku mi to připomíná Děčínský půlmaraton, kde jsem na závěr  bojoval o holé přežití. Tam byl alespoň asfalt, tady jen vedro. Na jedné z křižovat povzbuzuje dobrovolnice, která běhá za Rungo pro ženy a díky Zdeňce Karešové zná i mé jméno, potěší slyšet při fandění mé jméno, děkuji převelice, jenže síly už docházejí.

Na předávce už čekají štafeťáci včetně mosteckých kamarádů. Já už těžko vnímám a jedu na autopilota. Jeden doušek vody musí na následujících 3,8 kilometrů stačit. To vedro mě ubíjí a doslova nejhorší je úsek loukou k devátému kilometru. Kdo by to řekl, že na louce bude to slunce pražit pocitově nejvíce! Zde definitivně končí i snahy o nějaký rychlý běh, mé kotníky tento povrch nedávají a zdá se, že podobně na tom budou i silniční Adidas Adizero Adios 3. Skupinka vpředu se mi začíná pomalu vzdalovat a nic na tom nemění ani asfalt, na který vbíháme přibližně 300 metrů po devátém kilometru.

Nemá cenu je dohánět, snižuji tempo tak, abych běžel na tepovce pod 170 a začínám hlídat čas, abych to zvládl pod 75 minut. Z první půlka mám náskok, takže si mohu dovolit běžet v tempu nad 5 minut na kilometr, nic se nestane, stejně se na bednu nedostanu. Posledních pět kilometrů se tak mění v těžký morál. V Černošicích se opět dostáváme na tu správnou stranu Berounky a po chvilce je i další občerstvovací stanice. Veškerý obsah kelímku jde tentokrát na vnitřní použití, na zátylek už nezbývá ani kapka. Naštěstí po chvilce jsou i hasiči a sprcha. Škoda, že místo avizovaných dvou míst zůstalo jen toto. Hodně by to pomohlo.

Závěrečné 3 kilometry a pekelná výheň bude za mnou. Po pravé straně Berounka a já bych se nejraději zchladil koupelí ve vodě. Kousek vpředu je jeden soupeř a já si udržuji konstantní odstup. Hlídám si čas, nemusím moc pospíchat. Poslední kilometr, nějak to zvládnu. Po chvilce vidím i stáje, kolem kterých se běžel úvod a slyším ruch z cílové rovinky. Zrychluji, ta cílová rovinka se zdá delší, než jsem počítal. Zatímco předchozí kilometry mi to hlásilo až 100 metrů za ukazatelem, nyní mi zavibroval patnáctý kilometr a  do cíle to mám ještě dobrých 150 metrů. Sakra, musím sebou hnout, jinak je plán A v ohrožení! Nakonec to zvládám v čase 1 hodina 14 minut a 52 sekund od výstřelu.

V cíli už čeká Dan Kyenge, který zvládl závod za 1 hodinu 11 minut a 39 sekund. Parádní výkon. Chvilku po mně dobíhá Radek Koskuba, ztratil na mě jen necelou minutu. V cíli na monitoru koukám, že můj čas stačil na 17. místo celkově a 10. místo v kategorii a další paralela s Děčínem, kde můj mizerný čas stačil na totožné umístění v celkovém pořadí. Parádní výkon předvedly Andrea Rusičová s Blankou Bašovou, které ovládli štafetu složenou čistě žen a vyběhly si tak zajímavé prize money.

Když jsme u těch prize money, zde mám asi nejvyšší výtku pořadatelům. V kategorii do 40 let brali prize money 3 nejrychlejší a u čtyřicátníků jen první? Martina Bradáčová předvedla perfektní výkon, doběhla celkově třetí a získala 1 000,- zatímco nejrychlejší v kategorii do 40 let doběhla až více jak 3,5 minuty za ní a dostane 3 000,-? Zde by se měli pořadatelé zamyslet nad tím dát prize money 3 nejrychlejším mužům a ženám bez ohledu na věk a pak následně vítězům jednotlivých kategorií. Tohle prostě nebylo fér.

Jinak to byl celkem vydařený závod, občerstvovačky vhodně rozmístěné, dobrovolníci na rozcestích, takže nikdo nemohl zabloudit, jen ten start v 13:00 je v letním obdobím tak trošku pozdě a samotné slunce bylo největším nepřítelem běžců. Jestli do Radotína zavítám i příští rok ještě nevím, příští rok mě láká Zátopkův zlatý týden, který si letos celý vyzkoušely Zdenka Karešová se Zuzkou Vítkovou. Nějaký závod mají pořadatelé v plánu ještě na podzim, ale to už je moje termínovka nabitější...