Trasy v okolí Chomutova: Medvědice

20.09.2017

Název trasy: Medvědice
Délka trasy: 7,20 km
Povrch: Asfalt (80%) a terén (20%)
Náročnost: Středně těžká
Min. nadmořská výška: 350 m
Max. nadmořská výška: 495 m

Medvědice se za poslední týdny stala mojí nejoblíbenější běžeckou trasou. Ačkoliv má jen něco nad 7 kilometrů, tak se rozhodně nejedná o nic jednoduchého. Vždyť samotný rozdíl mezi nejmenším a největším místem je 145 výškových metrů a to nejtěžší je hned na začátek! Rozhodně se nejedná o nic jednoduchého a právě proto jsem si jí oblíbil.

První variantu Medvědice jsem běžel 12.8.2016 s Fandou Fialkou. Trasa tehdy vedla od Chomutov-Město na světelnou křižovatku a odtud ihned stoupání na Březeneckou. Tuto variantu jsem v podstatě běžel jen jednou a celá trasa měla 6,6 kilometru. Následně ležela v šuplíku, než jsem si ji opět zaběhl pár dní před Run Tour v Liberci, kde je na začátku závodu také jedno velmi sympatické stoupání. Tato varianta měla jen 6 kilometrů a tak se mi to zdálo moc krátké.

Současná a finální varianta vznikla 4.9.2017, kdy jsem po dlouhém přesčase v práci potřeboval ze sebe vybít veškeré emoce, stres, myšlenky a od té doby jsem se do ní zamiloval a běžel ji zatím každý týden. Na vyčištění hlavy neexistuje snad lepší trasa. První tři kilometry totiž dokonale prověří nejen vaší fyzickou kondici, ale zejména pevnou vůli, jelikož se výhradně stoupá nahoru!  

Start a cíl je tradičně u vlakové zastávky Chomutov - Město. Odtud se vydáte směrem k Zooparku, kde se dáte přes křoví nahoru na lávku a přeběhnete železniční trať. Následně se ihned za zábradlí dáte na cestu nad úrovní tratě, která vás zavede k silnici, odkud nás čeká stoupání k lávce přes třináctku směrem k Experimentu. V tomto místě máme zdolaný první kilometr.  

Následně se proběhne okolo Experimentů směrem k Penny a nahoru ulicí Pod Strážištěm směrem na Blatenskou. Kousek za garážemi v místě, kde po levé své straně nebudete mít žádný barák, máte za sebou druhý kilometr a na křižovatku s Blatenskou ulicí vám zbývá nějakých 250 metrů. Od této křižovatky začíná ta správná zábava. Stoupání po silnici směrem na Blatno, kdy na 750 metrech našplháte 75 výškových metrů, než se dáte na otevřeném prostranství doleva. Zde také máte za sebou to nejhorší stoupání a zároveň i tři kilometry v nohách.

Následuje přibližně 1,5 kilometru dlouhý terénní úsek, kde se nejprve mírně stoupá a běžíte v podstatě  po "hlavní", dokud nenarazíte na křížení se žlutou turistickou cestou, kde se dáte prudce doleva na prudké klesání na Chomutov. V místech, kde se toto klesání začne prudce lámat běžím většinou zcela vpravo, jelikož prostředek cesty je velmi nerovný. V tomto místě máte za sebou i čtvrtý kilometr.

Následně běžíte stále rovně dolů, než narazíte na křížení směrem k zahrádkám. Zde se dáte prudce doprava a běžíte přibližně 10 metrů, než se dáte zase doleva podél plotu zahrádek směrem na "kořenovku". Zde je důležité dávat pozor na nohy, je velmi snadné zde zakopnout! Po pravé straně budete mít dole Hřebíkárnu a na asfalt vyběhnete kousek před Povodím Ohře, kde přeběhnete na cyklostezku směrem do centra města a na úrovni křižovatky Bezručovy ulice s Lužickou oslavíte pátý kilometr

Nyní to už bude celkem nuda, jelikož běžíte výhradně po cyklostezce podél Chomutovky směrem k Dehtochemě a kousek za Penny na úrovni bývalé Mazutky (Intersport) máte v nohách šest kilometrů. U Dehtochemy se vydáte doleva a běžíte po cyklostezce směrem na Blatenskou, kde přeběhnete přechod pro chodce a dáte se mírně doleva do Škroupovy ulice, kterou probíháte až na Čelakovskou, před kterou máte v nohách sedmý kilometr a v klidu doběhnete na místo startu.

A nyní jeden z čerstvých zážitků:  

Dnes 20.9.2017 jsem strávil opět krásných 13 hodin v práci kvůli zákaznické přejímce výroby. Poslední týdny se toho ve mně nahromadilo plno stresu, emocí a bůh ví co ještě. Člověk by čekal, že když je v práci od 5:40, tak nebude mít večer na běhání už žádnou náladu, ale já dorazil domů a ihned se převlékl do běžeckého, popadl čelovku a vyklusal na Chomutov-Město.

Bylo půl osmé, stmívalo se a foukal studenější vítr. V 19:33 pouštím Garminky a vyrážím na start. Čelovku zapínám od prvních metrů a běžím k Zooparku. Ještě je celkem solidně vidět, tak ji mám nastavenou na tlumené světlo, ale jakmile stoupám k lávce, tak ji přepínám na plný výkon, abych podél trati nezakopl. Po chvilce vybíhám na silnici a stoupám nahoru k lávce přes třinácku, kde míjím dva pány v důchodovém věku a věnuji jim poděkování, že mi udělali místo (asi jsem do toho mírného stoupání funěl jako mašina). Po chvilce mi zavibrují hodinky s prvním mezičasem o hodnotě 5:49.

Nyní probíhám okolo Experimentů, ale na chvilku musím zpomalit, aby projelo auto po Březenecké. Hned vběhnu na chodník a stoupám ulicí Pod Strážištěm a běžím na Blatenskou. Druhý mezičas za 5:32 a já se už těším, až začne ta skutečná výzva při stoupání na Blatno. Rychle přebíhám na levý okraj silnice a běžím k ceduli Chomutov. Před zahrádkami mě míjí první auto. Běžet po této silnici v té tmě je celkem adrenalin, proto se s tím stoupáním příliš nepářu. Za celou dobu potkám sjíždět celkem tři auta a ze silnice sbíhám po třech kilometrech s mezičasem 6:09 na poslední kilometr.

Ve tmě je tento úsek pro bobříka odvahy. Vidím nějakých pět metrů před sebe, ale naštěstí neslyším žádné zvuky přírody, které by znamenali, že bych měl drasticky navýšit tempo. Na cestě je sem tam trošku bahna, ale bezpečně se dostávám ke křížení, kde vykresluji Medvědici její ucho. Nyní sbíhám dolů a raději volím opatrnost. Moc toho před sebou nevidím, jen v dáli září oči jedné srnky. Po pravé straně vidím odbočku k zahrádkám a zatáčím na kořenovku. Po krátkém dešti jsou kameny společně s kořeny navlhlé a v Asicsech mi to celkem klouže. Na úrovni Hřebíkárny si chvilku nedávám pozor a zakopávám o kámen, naštěstí let ustávám a běžím dál.

Po chvilce se napojuji na asfalt a za Povodím mi Garminky hlásí pátý kilometr v tempu 5:19. Nyní běžím jen na cit po cyklostezce okolo garáží a přes křižovatku. Koukám, že tam, kde v neděli byla jen tráva je nyní štěrk připravený asi na cyklostezku, takže běžím po něm a po chvilce jsem u Penny. Hodinky mi hlásí uplynulý kilometr v tempu 4:49, přitom tepovka je nějakých 166 úderů za minutu. Nyní běžím zpátky přes Chomutov - Město, jen musím trošku zpomalit, aby mohlo projet auto. Držím stále pohodové tempo a přebíhám do Škroupovky. Od cíle mě dělí přibližně půl kilometr a kousek před Čelakovskou mám za sebou sedmý kilometr v tempu 4:58. Celou trasu zvládám za 39 minut a 20 sekund. Ve tmě a po dešti se jedná o pěkné dobrodružství, ale svůj účel to splnilo.