Sachsen-Allee Chemnitzer Nachtlauf
Začalo to v podstatě nevině, na startovním čísle desítky v Drážďanech byl slevový kupón i hodnotě 5 eur, který šlo využít jen do konce Března. Lákavá nabídka pro závisláka, jako jsem já. Když pak jsem viděl i medaili (která je jen 1/3 jednoho velkého celku), tak bylo rozhodnuto a 4.5.2018 vyrazím s Honzou Potrebuješ podruhé do Německa polykat závodní kilometry. Až trošku později mi došlo, že dva dny na to budu mít maraton, ale pokud zvolím vhodné tempo, tak bych to mohl pojmout jako takový volný běh.
Do města Karla Marxe přijíždíme krátce po sedmé hodině večerní, to nám dává přibližně hodinu na to vyzvednout startovní číslo. U úschovny stojí velká skupina z Mostu včetně Marcely Havlůjové, která se těší na Mostecká trička od dvorního dodavatele zn. SWEEP. Mezitím se všichni těšíme na 2 kolečka 5 kilometrového okruhu se startem pod bdělým dohledem samotného monumentu Karla Marxe.
Start máme s pětkaři společný, celkem nás je přibližně 1 600, což není na první ročník vůbec špatné, účastníci se také těší, jen téměř nikdo nemá čelovka a ta má je bezpečně na dně mého batohu v úschovně. Budeme se muset spolehnout na pouliční osvětlení, vždyť i Birell Grand Prix se dá odběhnout bez čelovky. A jak jsem měl v plánu běžet? Původně jsem přemýšlel o čase okolo jedné hodiny, jenže tak pomalu se mi běžet nechtělo. Jako optimální kompromis vypadá 55 minut, tempo 5:30 není zas tak rychlé a i tepovka by se mohla držet na rozumné úrovni. Poslední přípravy, fotky a pak zazní startovní výstřel, je na čase vyzkoušet noční běhání po Chemnitzu.
Honza mizí a já se držím zpátky, chtělo by se mi běžet rychleji, jenže nesmím! První kilometr vede spíše po chodníku podél Strasse der Nationen, zde bylo velmi těžké do nikoho nenarazit a hlavně vyhýbat se různým poutačům či autobusové zastávce. První kilometr se zdál pocitově nekonečný a rozhodně delší, než ve skutečnosti byl. Následné motání a o přibližně 800 metrů později jsme se již motali podél zámeckého jezera, kde byly podél trati na zemi malé pochodně, zajímavé osvětlení.
Bohužel podél jezera jsme neběželi, spíše po chodníku podél. Na druhém kilometru ležel na zemi kolabující účastník a u něj již pomoc v podobě pořadatelů. Doufám, že je v pořádku, rozhodně to nebyl pěkný pohled a docela mě to rozhodilo. Vzpomněl jsem si na našeho kamaráda Jirku, který 16.5. oslaví "první" narozeniny. V polovině trati jsme probíhali světelnou branou, kde povzbuzoval i moderátor a já se začal přehřívat. Před startem foukal nepříjemný vítr a já měl v batohu jen zateplené tričko, do kterého jsem se chtěl převléknout po doběhnutí, nyní bylo stále brzo.
Po třetím kilometru je občerstvovačka, zkušeně beru kelímek s vodou, mačkám jej a dopřávám svému organismu dva doušky vody. Běžíme podél zámeckého jezera a vracíme se pomalu do centra. V jednom úseku se tratě kříží a v protisměru běží směrem k zámeckému jezeru ti nejrychlejší! Je to rozhodně rychlý závod! Pomalu, ale jistě se plužím pod stromy směrem k startovnímu koridoru a ejhle, málem zakopávám, naštěstí jsem udržel rovnováhu a to samé se děje o 50 metrů později.
Jak míjím startovní bránu, tak si říkám, že jsem měl raději běžet jen pětku, už toho mám dost, místo toho mířím do druhého kola a startovní pole mezitím značně prořídlo. Opět ten nekonečný kilometr, ale nyní si všímám těch krás v podobě místních památek ukrytých v socialistické zástavbě. Ten úsek je stále stejně nekonečný, jako v prvním pole a jak držím konstantní tempo, tak padám za oběť nejednomu účastníkovi.
Už se těším do cíle, toto tempo je prostě mimo trénink velmi pomalé lépe bych se cítil v tempu 5:00 a rychlejším. Kolem zámeckého jezera si signál GPS zase dělá, co chce a jak se blížím úseku půlky trati, tak vidím Honzu, jak má dobrý 300 metrový náskok. Ještě se snažím držet plánu, ale po krátce po občerstvovací stanici tuto snahu vzdávám a kilometr a půl do cíle začínám přidávat do tempa a pomalu předbíhat jednoho účastníka za druhým.
Nejprve tempo 5:10, pak tempo 5:00 a nakonec jsem se ustálil na komfortním tempu 4:50. Do cíle zbývá jenom kousek a před sebou vidím větší skupinu. Tu dám! Nohy se cítí velmi čerstvě, postupně zrychluji, letím vpřed, posledních 50 metrů už jedu na tempo keňanského půlmaratonce béčkové úrovně (čti jako 3:00 min/km) a cílem prolétám v čase 53 minut a 19 sekund. Za ten kilometr a půl jsem to stáhl možná až moc! Musím uznat, že to byl parádní závod a první medaile z tří kusového setu je doma. Příští sobotu je na řadě Leipzig a tam bych to zkusil dát v cílovém čase do 50 minut, uvidíme, jak budou sloužit nohy po maratonu.
