RaidLight Teplický půlmaraton - zimní trail z Botanické zahrady
Datum akce: 29.12.2017
Délka trasy: cca 19,0 km / 11 km
Povrch: Kros a asfalt, přibližně 70:30
Počet startujících: 59 + 9 canicross (20 km); 37 + 8 canicross (11 km)
I když to na první pohled nevypadá, tak do Teplic na svůj 45. letošní závod nepřijíždím v optimální psychické kondici. Závody jsou však taková forma terapie, buď vás hlava semele, nebo se podaří veškeré myšlenky potlačit a vy pak běžíte na autopilota, vnímáte jen své kroky, svůj dech, své soupeře a krajinu, kterou probíháte. Například loňský ročník byl příkladem toho, když hlava nespolupracuje a to stačilo jen zabloudit.
Letos jsem si říkal, že tomu nedovolím. Loňský čas 2:13:46 byl opravdovým propadákem a já mám na čas minimálně o 25 minut lepší, ale chtěl jsem běžet o 30 minut rychleji! Před závodem trávím přípravu, v rámci kterého je i 2 kilometrové zahřátí se Zuzkou Vítkovou. Vloni mi utekla, letos se jí chci co nejdéle držet, ale sama mi říká, že už jsem rychlejší, čemuž já odmítám věřit, zejména v mém neoblíbeném trailu, který jinak trpím pouze u Čendy.
Těsně před startem potkávám Denisu Zenkovou s manželem, se kterou jsme bloudili loňským ročníkem, tak jí říkám, hlavně nezabloudit. Letos oba běželi kratší závod. Ten si vybral i Michal Vlach, který se k účasti rozhodl včera. Startovní pole vypadá rozhodně o trošku početnější, jak vloni, za což nejspíš vděčíme i krásnému slunečnému počasí, naprostý opak mlhy z loňského roku. Dnes se poběží mnohem lépe.
Ve 12:03 startujeme. Na úvodní stoupání se mým nohám vůbec nechce, zvláštní je, že se mi to stává vždy, když si dám před závodem zahřívací proběhnutí. Běžíme se Zuzkou, momentálně jsem o trošku rychlejší a tak držím tempo a koukám, jak se nám pomalu vzdaluje Ivanka Vávrů, ale tempo juniorky Anety Křížové se nám daří držet. Nyní to přichází, stoupání na Doubravku v rámci kterého absolvujeme i nekonečný kilometr stoupání s převýšením 100 metrů, zlatá Kamenička. Zde se držím trošku pozadu, abych příliš neutekl Zuzce.
Dolů už je to o něčem jiném, jelikož tímto směrem mám značné rezervy a jen tak tak se držím Zuzky. Nejvražednější stoupání je za námi, ale ještě vím o dvou zradách, které dokonale rozhodí tempo. Nyní na louku a směrem dolů. Klouže to, ale stále se držím v závěsu za Zuzkou, nejprve předbíháme Anežku a pak i další běžce. Pak chvilku po asfaltu k Bystřanům, kde doufám, že se z mých bot oklepe co nejvíce bláta.
Následuje opět táhlejší stoupání a místo, kde jsem se vloni proklínal za volbu silniční obuvi, letos jsem naštěstí takovou chybu neudělal. Nahoru k louce a nyní se od Zuzky odpoutávám. Běžím podle sebe, na pocit a nekoukám na tempo. Občerstvovačku na sedmém kilometru míjím a stoupám spolu s jedním pejskařem a dalším běžcem k mostu přes třináctku. Vím, že za chvilku nás bude čekat táhlé stoupání k vodojemu, ale už nyní mám náskok kilometr a půl, možná dva oproti loňsku.
Stoupání je nekonečné, nohám se moc nechce, ale jsme téměř v polovině, brzy už to bude převážně z kopce. Letím dolu k letišti a podél ostnatého drátu. Přibližuji se dvěma soupeřům, jeden je v červeném a za ním běží další v šedě modrém. Oba předběhnu. Musím vyšplhat ještě jeden kopeček a pak opatrně dolů. To pole tady vloni nebylo. Dokonalý trénink kotníků. Nyní běžíme Řetenickému lesoparku. Nejprve zdolávám jednoho, posléze i druhého soupeře.
Dolů po asfaltu už to letí mnohem lépe. Za chvilku vbíháme do města a ulice nás postupně zavedou až k zámeckému parku. Zde se rozhoduji vynechat i druhou občerstvovací stanici. Už v tom mám praxi ze svých několika tréninkových běhů, ale nikomu to nedoporučuji. Nyní stoupáme uličkami Teplic k Hrádku Letná. Počkat, tudy se také vloni neběželo. Zde málem zabloudím, ale všímám si fáborků a volám na běžce přede mnou, který je přehlédl.
Letím dolů k panelákům, přes silnici na poslední stoupání nahoru. Dávat takové stoupáky téměř na závěr závodu je vrchol masochismu, bolí to a nohám se nechce. Hlavě se chce a krátkými kroky se sápu nahoru. Nebude to dlouho trvat a jsem v cíli. Vidím hvězdárnu, za chvilku vidím i botanickou zahradu. Rychle dolů a před odbočkou do Botanické to nenapálit do odbočující Felicie. Jsem v cíli a koukám na hodinky. Výsledný čas 1:42:24. Nechce se mi tomu věřit. Je to o 31 minut a 22 sekund rychleji, než vloni a rozhodně jsem takový posun nečekal. Děkuji za závod!
Po chvilce dobíhá i výborně běžící Anežka. Ve věku 18 let je třetí nejrychlejší ženou a výborně si vedla i její mladší sestra Libuška v závodě na 11 kilometrů. Následně dobíhá i Zuzka Vítková. Marně vyhlížím i Ivanku Vávrů, nejprve tipuji, že šla vyklusat po závodě, ale na závěr zabloudila a přidala si více jak 2 kilometry, jinak by byla třetí. Je mi to líto, ale i toto se občas na závodech stává a u Dana v Teplicích je to spíše pravidlem, než výjimkou.