Růžovský Panter

Datum akce: 16.06.2018
Délka trasy: 6,9 km
Pořadatel: Obec Růžová
Povrch: Asfalt + Terén
Počet účastníků: 115
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: 35 minut

Znáte obec Růžová? V roce 2014 získala v krajském kole titul Vesnice roku 2014! Stále tápete? Dobrá, já se přiznám, že i já jsem neměl o tomto místě donedávna žádné ponětí. Pak stačilo jedno setkání na Mattoni 1/2 Maratonu Karlovy Vary a jelikož jsem měl 16.6.2018 volno v termínovce, bylo jasné, že tuto vesnici kousek za Děčínem navštívím, jelikož se zde běží druhý ročník závodu se sympatickým názvem Růžovský panter.

Už samotná trasa vypadala svými parametry velmi zajímavě. Ač má závod jen 6,9 kilometrů, závodníci na něm nastoupají v souhrnu 120 metrů! Podobné parametry má moje trasa Medvědice, kde se nastoupá o 20 metrů více a tak počítám, že to bude zajímavá výzva. Otázkou je, jaký to bude terén, více asfaltu či terén? Uvidíme až na místě, trailovky nechávám stejně doma.

Krátce studuji, jak se tam vůbec dostat. Zabloudit bych neměl a vzhledem k tomu, že závod startuje až v 15:00, tak se mohu dopoledne zúčastnit intervalového tréninku pod vedením Štěpánky a Zdeňka. Ano, v den závodu se jedná o "výborný" nápad, zejména přihlédneme-li k faktu, že dva dny předtím jsem běžel naplno O2 Pražskou štafetu. Mám to ale skvělé nápady, že?

Rovnou z Mostu se vydávám směr Děčín, nemá totiž cenu se vracet do Chomutova. Obec Růžová nacházím relativně bez komplikací, jen cestou poznávám, že v tomto okolí o rovinku rozhodně nezakopnu. Dorážím s relativně velkou rezervou a mezi prvními potkávám Čestmíra Dvořáka. Jako Děčínský to má sem relativně blízko. Vím, že tu bude ještě Yveta Peterková, jelikož jsem ji potkal na O2 Pražské Štafetě a tam došlo na řeč o tomto závodě, který je mimochodem můj 35. závod v letošním roce.

Mám dost času a tak se jdu podívat na úvodní úsek trasy. Procházka Růžov(sk)ým sadem to rozhodně nebude, v dáli vidím i les, kde se bude odehrávat značná část závodu. Na nástěnce je vytisknutá trasa závodu včetně rekordů okruhu: 25:28 v kategorii mužů a 30:24 v kategorii žen. bojí naprosto mimo můj dosah, zejména přihlédneme-li k faktu, že svítí slunce a bude vedro. Krátce před třetí se řadím k přední části koridoru a jde se na věc.

Se startovním výstřelem jdou všichni raketovým tempem vpřed. Pocitově je to mírně do kopečka, ale přesto to letí, po půl kilometru to jde naopak výrazněji nahoru, aby to u značky značící konec obce šlo opět dolů. Kilometrovníky jsou perfektně značeny a první kilometr mám za sebou v čase 4 minuty a 31 sekund. Stále běžíme minimálně skrytí sluncem, jsem pověšen za jednou z žen a nyní se asfalt mění na kamení. To už mi tolik nevoní, naštěstí jsme po chvilce opět na asfaltu a tak se snažím držet tempo, což se mi i druhý kilometr daří a i druhý kilometr mám za 4 minuty a 31 sekund.

Po přibližně 300 metrech začíná rozhazovač tempa, ze kterého by měl i Čenda radost. Mé tempo klesá na 5:30, pak následuje opět sešup. Krásný úsek plný kořenového trailu. Má frekvence kroků jde dolů, přeci jenom mám před takovým terénem respekt a mé kotníky nepatří mezi nejodolnější. To jde poznat i na průměrném tempu třetího kilometru, který zvládám za 5 minut a 7 sekund. Nyní se střídá silnice a úseky v lese, musím přiznat, že je to tu nádherné a velká pochvala organizátorům za volbu tratě.

Přibližně v polovině je i občerstvovací stanice, kterou se rozhoduji vynechat. Jsme stále ve stínu a pít ani tak nepotřebuji. Po občerstvovačce přichází celkem znatelné asfaltové stoupání, ale po chvilce je zdoláno, čekal jsem jej trošku delší. Čtvrtý kilometr díky tomu zvládám v čase 4:39 km/min a nyní poslední trojice. Stále to mírně stoupá, takový Bezručák, takže krásně táhlé, v podstatě taková rovinka. Dopolední intervalový trénink je v nohách tak trochu znát a tak své tempo orientuji dle své soupeřky, co běží kousek vpředu a o pár desítek metrů je další skupina běžců v které jsou i dva junioři.

Pět kilometrů je za mnou, tempo 4:50 km/min a mám toho už celkem dost. Ještě necelé dva kiláky. Po půl kilometru vybíháme z lesa a tak stoupá pocitová teplota, v dálce slyším traktor, co sekal trávu u prvního kilometru, závod se blíží do finiše, což znamená, že se poběží z kopečka. Zatáčíme opět na silnici, po které se běžel i úvodní kilometr a šestý kilometrovník probíhám za 4 minuty a 47 sekund. Má soupeřka zrychluje. Tempo graduje a já zrychluji s ní. Po chvilce předbíháme jednoho soupeře a běžíme rovinku kolem stájí. Soupeřka se ohlíží, ale nemusí se bát. Celý závod byla vpředu a tak se jí nechystám předběhnout, to se prostě nedělá.

Jsem v cíli a závod zvládám za 32 minut a 15 sekund. S tak dobrým časem rozhodně nepočítám a ještě větším překvapením je celková patnáctá pozice v celkovém pořadí. Na Děčínsku se prostě umisťuji v průběžném pořadí celkem vysoko. Pořadatelé nás posílají následně na hřiště, kde si můžeme vyzvednout 1/4 grilovaného kuřete či ochutnávat a hodnotit zelňačky v soutěži Růžovský kotlík.

Co dodat závěrem? Vesnický závod neznamená, že se nedá připravit profesionálním způsobem, důkazem budiž například Spořická šestka. Pro děti byly připraveny i dětské závody ve třech kategoriích a vše mělo takovou příjemnou rodinnou atmosféru. Z Růžové jsem odjížděl příjemně překvapen a ačkoliv hodlám příští rok svojí termínovku značně redukovat, tak tento závod rozhodně nevyřadím a příští rok do této malebné obce na kraji Českého Švýcarska dorazím opět.