Běh 17. Listopadu Kadaň - 2017

Datum akce: 17.11.2017
Délka trasy: 5 km
Pořadatel: SKMP Kadaň
Povrch: Zpevněný
Počet startujících (hlavní závod): 106

Vloni mi v žilách ještě nekolovala taková závodnická vášeň, jinak si nemohu vysvětlit, proč jsem dal přednost výšlapu před takovým parádním závodem. Nebo to bylo moje ego vytrvalce, který odmítá běžet cokoliv pod 10 kilometrů? Sám ani nevím. Letos jsem rozhodně takovou chybu nemohl udělat a ačkoliv jsem s registrací otálel na poslední týden před závodem (nevěděl jsem, jak mě zničí maraton u Verči), tak jsem se nakonec rozhodl opět na plné "bomby".

Vůbec jsem netušil, jak mi to půjde. Výborná masáž sice ulevila maratonem znaveným nohám, ale místo regenerace a odpočinku můj neposedný pohybový aparát vyžadoval běh! V den masáže (i přes výslovné varování) jsem tak absolvoval 10 kilometrů, následující den 13 kilometrů a den před závodem pohodových 6 kilometrů s nováčky. Příští termín masáže mám preventivně na pondělí, kdy většinou neběhám.

Po příjezdu do Kadaně panuje trošku chladnější počasí, co také od listopadu můžeme čekat? Hlavní je, že nefouká žádný vítr, toho jsme si v Ústí užili dost, na čemž jsme se během dopoledne shodli s běžci z NRR, kteří byli minulý týden také v Ústí na maratonu.

Když startuje v 10 hodin závod těch nejmenších špuntů, tak je na čase fandit! Vždyť se jedná o generaci, která nás za necelé dvě dekády bude pořádně prohánět! Ale my se nedáme zadarmo! Já osobně si stále vybavuji, jak mě o 40 let starší Ruda Vorlíček přesprintoval na posledním kilometru Ústecké VitaSport Desítky, nebo jak v drtivé většině případů nestíhám tempo Zuzky Vítkové, kde se situace mění v můj prospěch až okolo 15. kilometru! Na startu nejmenších jsem samozřejmě měl svého favorita.  

Než došlo na hlavní kategorii, tak bylo plno času na rozběhnutí a já tak mohl přihlížet předstartovním rituálům Ivči a Kačky. Oběma koukám vždy ze slušné vzdálenosti na záda, ale na tom proběhnutí před závodem rozhodně něco je. Absolvovali jsme celou trasu a až na jeden stoupák to nebylo zlé. V podstatě se jedná o Běh Lesoparkem, jen v opačném směru. To by se dalo zvládnout v tempu okolo 4:20 na kilometr, ale uvidíme po startu!

V koridoru se dávám do řeči se Zuzkou a opět zcela zaspáváme start. Hlava byla opět nepřipravena a nohy na to reagují pocitem ztuhlosti. Vůbec se mi neběží dobře a stoupák nahoru je vražedný. Na vrcholu zabrní první kilometr. Čas 4 minuty 14 sekund na kilometr značí dokonale přepálený start a cítím, že nedokáži takové tempo udržet. Nyní to jde spíše dolů a já zpomaluji. Zuzka v modrém tričku se mi vzdaluje a já bojuji sám se sebou. Hodinky mi každou chvilkou vrní kvůli vysoké tepovce. Vůbec mi to nejde, ale druhý kilometr přetrpím v tempu 4:20 min/km.

Jak se točíme vpravo na půlkilometrovou rovinku, tak mě předbíhá slečna ve fialovém. Snažím se jí držet, ale je mírně rychlejší. Nohám se nechce, ale v tom slyším povzbuzování od Gustíka a Tomíka! Poprvé od Run Tour v Liberci mám vlastní fanoušky! Pocitově se nyní běží trošku lépe, ačkoliv to na tom tempu není vůbec znát. Vbíhám do druhého kola a Čenda mi hlásí mezičas 11 minut a 7 sekund. Kéž bych toto tempo udržel. Třetí kilometr je ale nejpomalejší v tempu 4:35 min/km.

Jenže nohy jsou unavené a stoupák je odrovnává. Ne, dnes to pod 22 minut rozhodně nebude. Ani dolů se mi moc nechce. Cítím, jak mě trošku tahá pravý hamstring a už se těším do cíle. Čtvrtý kilometr je nepatrně rychlejší, tempo 4:32 min/km. Ještě musím absolvovat jedno sbíhání a dlouhou rovinku. Předbíhá mě jeden soupeř, co nadělám? Na rovince opět fandí Tomík, kterému jde fandění báječně! Díky! Gustík se věnuje tentokrát lavičce :-) Jak se blížím cíli, tak mě Kuba Patúc varuje před soupeře za mnou. Slyším ho, jak mi doslova dupe na záda. Zrychluji do cíle a soupeře v kategorii nad 60 let :-( udržuji těsně za sebou. 

Výsledný čas 22 minut a 41 sekund, v číslech průměrné tempo těsně pod 4 minuty a 30 sekund na kilometr a celková 54. pozice. Není to špatné. Když to udržím ještě 5 kilometrů, tak mám desítku za 45 minut. Dobrý pocit ze závodu přesto rozhodně nemám. Zlepší se to po parádním vyklusání, které má opět délku celého kola. Ten stoupák máme v nohách rovnou čtyřikrát. Nyní již převažují příjemné zážitky. Bylo to opět krásné závodní popoběhnutí a už se těším na příští ročník. Do lesoparku se však vrátíme dříve, konkrétně 11.2.2018, kdy se v rámci Zimního Běžeckého Poháru poběží Běh Lesoparkem.