Jarní půlmaraton PBT Vaší Ligy 2019
Datum akce: 23.03.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 234
Obuv: Adidas Solar Glide
Cílový čas: mezi 01:40:00 - 01:45:00
Pořadové číslo: 08/132
Před rokem touto dobou jsem měl v nohách již dva závodní půlmaratony a tréninkových ještě více. Jenže to bylo v loni, letos je situace naprosto jiná a letošní jaro mě vítá vleklými problémy s pohybovým aparátem a únavou, že jsem byl nucen snížit i naběhané objemy. Jarní půlmaraton Vaší Ligy má být tak prvním testem vytrvalecké kondice a za dobrý výsledek bych považoval čas okolo 1:40:00. Už z tréninkových běhů však tuším, že to nebude tak jednoduché.
Aby toho nebylo málo, tak se proti staví i počasí, které nás vítá počasím typickým pro druhou polovinu dubna, je krásných 18,5°C a na obloze ani mráček. Bude to náročné a poprvé to bude na krátký rukáv. Už během rozklusání mám obavy. Plán vybíhat se Ctiborem na 1:40:00 bere za své a raději začnu s Bohoušem na 1:45:00 abych pak mohl nasadit stíhací jízdu, jako tomu bylo na podzim v Plzni, kde jsem držel zpočátku tempo 4:50 a pak jsem utekl vodiči na 1:40:00 o dalších 80 sekund.
Vyrážíme, i přes předzávodní strečing cítím naprosto zničené nohy po středečním úsekovém tréninku. Bohoušovo tempo se zdá optimální, jenže má strategie je běžet trošku rychleji, tak se po kilometru a půl loučím a zrychluji na hodnotu okolo 4:50 na kilometr. Jestliže jsem letos na vítr vanoucí od Vltavy doposud nadával, nyní přichází vhod. Je vedro a doposud nebyl čas se na teploty okolo 20°C adaptovat, zatím se jedná o nejteplejší běh letošního roku a doslova se těším na první občerstvovačku na pátém kilometru.
Zde mám na svůj cíl ztrátu 29 sekund, zatím nic tragického, co by se nedalo dohnat. Nyní se dostáváme na místa, které navštívím jen dvakrát do roka. Stále jsem v kontaktu s běžci, ale na rozdíl od předchozích dvou půlmaratonech nyní moc trasu nevnímám, vnímám pocit vedra a jednu holčinu, která mě předbíhá. Ještě víc vnímám cyklisty a bruslaře. Jako kdyby se dnes celá Praha rozhodla vyrazit rekreačně sportovat a já se tak musím ještě hlídat, abych někomu nevběhl do dráhy. Někteří cyklisté jsou z takové masy běžců očividně nervózní.
Stále držím cílové tempo, jsem na dohled Ctiborovi, Garminky mi hlásí kilometry asi 50 metrů za kilometrovníkem. Hlavní etalon je tedy tempomaker, u kterého je zatím celkem početná skupinky, ze které sem tam někdo odpadne a po chvilce mi padne za oběť. Trošku problém mi dělá nezpevněný úsek, kde si mé kotníky dělají, co chtějí. Na asfaltu pak potkávám první rychlíky. Michal Luxa vypadá zdrceně a hlavně běží sám s odstupem na skupinu před ním i za ním.
První proběhnutí potoka, sucho v botě. Už jedu na koncák, mám žízeň a těším se na pár doušků vody. Na otočce jsem v čase 50:32, takže od poslední občerstvovačky držím stejné tempo, jako vodič na 1:40:00. Začínám se té skupině pomalu přibližovat, ještě jednou potok a trošku vody do obou bot, víc to však schytala ta pravá. Už mám Ctibora od sebe jen 20 metrů, držím tempo a snažím se moc neztrácet, spíše ukrajovat. Na opakovaném průběhu nezpevněným úsekem však trpím. Žádný osvěžující vánek od Vltavy, ještě větší vedro, jak na asfaltu. Chtělo by to další doušek vody, jenže na ten si ještě jak 3 kilometry počkám.
Začíná mě pálit pravé chodidlo. Důvěrně známý pocit, co mi udělal z loňského Pražského maratonu peklo. Snažím se ten pocit ignorovat, místy zavírám oči a jen tak tak nenarážím do plotu, který dělí cyklostezku od kolejí. Ještě patnáctý kilometr nějakým způsobem zvládám, ale Ctibor se mi začíná vzdalovat. Kašlu na cíl A a nyní se spokojím s tím, aby mě nedohnal Bohouš. Jak se mi vzdálila skupinka kolem Ctibora, tak přestává fungovat i hlava. Začínám padat nejprve na komfortní tempo půlmaratonu za 1:50 a je to už boj.
Záchranou není ani poslední občerstvovačka, hlavu okupuje pálení chodidel, bolest stehen a celková nepohoda. Později se mé tempo nebezpečně přibližuje hodnotě 5:30 a hlavou mi prochází vzpomínky na Děčínský půlmaraton, kde jsem zažil podobný kolaps a poslední kilometry jsem měl co dělat, abych udržel tempo alespoň pod 6 minut. Běh už si vůbec neužívám, bojuji, jsem na sebe naštvaný! Už aby to bylo za mnou, místy se snažím zrychlit, ale vůbec to nejde.
Poslední kilometr a já doslova tahám nohy po zemi. Takto jsem byl vyřízen na konci maratonu, nyní mám v nohách o 20 kilometrů méně. 500 metrů do cíle, kolem mě probíhá dvojice běžců a vyhecuje mě k posledními finiši. Bolí to jako čert, ale z tempa 5:50 mě najednou dostali ta tempo okolo 4:20. Dobíhám pár sekund za nimi v čase 1:43:42. Je to důvod ke spokojenosti? Vůbec ne! V září dokáži během 3 týdnů zaběhnout 3 půlmaratony pod 1:40 a nyní k tomu mám šíleně daleko. Jako roli v tom měl puchýř a jakou roli středeční úseky? Vůbec netuším, jen vím, že má vytrvalecká forma je naprosto v háji.
Z Pražského maratonu mám strach, půlmaraton za dva týdny bude bojem, abych jej zvládl alespoň pod 1:40:00. Příští týden si dám na Svádově půlmaraton v tréninkovém režimu, který může pomoci a snad tomu i tak bude. Ještě neztrácím naději na jarní část sezóny, ale bude to velký boj.
