Mattoni 1/2 Maraton Karlovy Vary 2019
Datum akce: 18.05.2019
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 2877 (půlmaraton)
Obuv: Adidas Adizero Adios
Cílový čas: 1:40:00
Pořadové číslo: 15/139
Musím přiznat, že Vltava Run dal ohromně zabrat. Celý týden bojuji s únavou danou spánkovým deficitem. Během týdne sleduji předpověď počasí a ani ta mi nedělá moc radost. Sobota má být návratem k vyšším teplotám a bude nás čekat teplo. Žádná aklimatizace, v pátek hnusně, v sobotu má být krásné azuro a o 10°C více. Útok na osobák to rozhodně nebude, možná se mohu obávat, abych zvládl čas pod 1:40. Hlavní je si ten závod užít a podle toho přizpůsobím své tempo.
Do Varů přijíždíme krátce před 14. hodinou. Chomutov jsme opouštěli za chladného počasí, zde nás vítá sluníčko a vítr. Sluneční paprsky mají velkou sílu, obavy se stupňují. Stále mám čerstvé vzpomínky na Jarní Půlmaraton Vaší Ligy, kde jsem na posledních 5 kilometrech dokonale zkapal. Přesto mám v koutku hlavy takový sen, zaběhnout rychleji, jak vloni , byť by to mělo být třeba o jednu sekundu.
Ve startovním koridoru stojím na můj vkus příliš vpředu, jenže tato trať je na začátku hodně úzká a zde se nevyplatí stát příliš vzadu. S úvodními tóny Vltavy spouštím i hodinky, dneska si budu hlídat reálný čas. Úvodní kilometry jsou vždy trošku mela a já tentokrát trošku ztrácím, odmítám běžet nastavené tempo a sám to vidím na tempo okolo 4:35 na kilometr. První kilometr mi hodinky ukazují 4:44, což je cílový čas 1:40:00, jenže než jsem překročil startovní čáru, tak uběhlo 21 sekund. Úvodní kilometr byl tak mnohem rychlejší, než jsem plánoval a je na čase se trošku krotit. Stoupání k otočce a tam to začne, pravé chodidlo začíná pálit! Možná jsem to s vazelínou přehnal. Veškerá pohoda je pryč, pokouším se nepolevovat a první pětku zvládám 22 minut a 55 sekund.
Vracíme se na Kolonádu, rád bych už běžel závěr závodu, jenže nejsme ani v třetině. Volím úzký pás, kde není nerovná dlažba. Je mi vedro, trošku se zchladím pod Thermalem, ale ten kopeček stojí pak síly. Následující úsek je facka. Vedro a vítr do zad, který vůbec nechladí. Na sedmém kilometru si vzpomínám na loňský ročník, kdy jsem se právě v tomto místě rozhodl utéct vodičům na 1:40:00, letos držím tempo, mám pár desítek sekund náskok a dupu, co to dá. Ta dlouhá rovinka ubíjí, trošku lépe se cítím okolo devátého kilometru, kde je naproti i předávka na desátém kilometru. Vidím, jakou ztrátu mám na takové borce, jako je Zdeněk Řehoř, Pavel Vodička, Michal Luxa, který značí, že se mu zrovna dobře neběží, či Míru Volfa. Po chvilce jsem na jejich místě já, pár známých mi z předávky fandí a druhou pětku mám v čase 22 minut a 57 sekund.
Na desátém kilometru nestíhám občerstvovat, běžci se tam nahrnuly a jeden mi vyfrknul kelímek přímo před nosem, co se dá dělat, běžím dál ke KV Aréně a cítím, jak pravé chodidlo doslova hoří. Začínám dostávat docela solidní krizi, která vrcholí na Moskevské ulici. Zde před občerstvovačkou předbíhám Jindru Stuchla, jenže toho tíží zažívací potíže. Do toho nám zde fouká dokonalý protivítr, který brzdí, jediným benefitem je, že i mírně zchladí, tak se alespoň nesmažím zaživa. Běží se dál, stoupání k 13. kilometru vůbec nechutná a zdá se mi, že už nastolené tempo neudržím a ani kopeček u McDonaldu ve mě nedokáže najít potřebné tempo. Stoupání, které jsme jednou již absolvovali, nedokážu naladit veselé myšlenky. V dáli vidím Míru Volfa a vypadá to, že prožívá větší krizi, jak já. Nějak se dokoušu na patnáctý kilometr, který míjím v čase rovných 70 minut od startovního výstřelu, další pětka je za mnou v čase 23 minut a 46 sekund, ztráta 10 sekund na kilometr a zdá se, že budu mít co dělat, abych za sebou udržel vodiče se žlutým praporkem.
Hned za předávkou předbíhám Volfíka, snažím se nepočítat kilometry, nekoukat, kolik by mi stačilo na 1:40 a prostě běžet. Každý dopad na pravé chodidlo bolí, ale myšlenka brzkého cíle funguje, jako magnet. Běžím, běžím, běžím. Ta otočka je snad v nedohlednu a když k ní doběhnu, tak to naposledy neskutečně zapálí. Nyní už to nebude zas tak zlé, alespoň v to doufám. Opět se blížíme do centra a když míjím patnáctku, tak vidím vybíhat na svůj úsek Tomáše Vašíčka. Já už to mám do cíle něco okolo dvou kilometrů a alespoň se pár sekund pokochám pohledem na dvě krásné příslušnice městské policie. Už jsem skoro u finiše, čas by mohl být něco okolo 1:38 a tak se snažím nepolevit. 1 kilometr do konce, 800 metrů do konce a zrádný kopec. Už se vidím v cíli, zde je ta cílová rovinka asi nejpříjemnější. Zrychluji a probíhám v čase 1 hodina 37 minut a 40 sekund, čipový čas je o 21 sekund rychlejší, což znamená, že jsem o 6 sekund rychlejší, jak vloni!
Byl to náročný závod, nebudu lhát. To oteplení, dusno, neběželo se mi zrovna dvakrát nejlépe, ale nakonec jsem na závěr překonal krizi a dokázal vykřesat nějakou rychlost. Rozhodně nejsem tam, kde bych chtěl být, postupnými krůčky se tam vracím. Musím hlavně vyřešit sou náchylnost k puchýřům a vím, že vazelína v kombinaci s Royal Bay a závodními Adidas Adizero Adios není řešením. České Budějovice asi odběhnu v Solar Boostech a uvidíme. Tak za dva týdny na startu a užít si jeden víkend bez závodění, už se na něj těším.
