RunFest Ostrava 2018
Datum akce: 23.09.2018
Délka trasy: 21,1 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: Půlmaraton - 419; Maraton - 211; Čtvrtmaraton - 223; Štafety - 141
Obuv: Adidas Adizero Adios 3
Cílový čas: 1:40:00 ± 30 sekund
Pořadové číslo: 50/115
Dva závody o víkendu, to už tu dlouho nebylo. Říkám si, že bych měl takové divočiny omezit, jenže Trmická desítka nebyla v plánu. Následná cesta do Ostravy však unavila mnohem více, přesto jsme na minuty přesně dodrželi předem odhadnutý harmonogram, jaká náhoda :-). Přenocování, ranní procházka do auta a v půl deváté jsem již v zázemí. Říkám si, zda tu dnes krom Ivči, se kterou jsem přijel, potkám ještě někoho známého a odpověď na tuto otázku byla zodpovězena velmi brzo, Lukáše Petruska prostě přehlédnout nelze a sám mi následně říkal, že měl tušení, že mě tu uvidí, ale pak si říkal, že to máme z Chomutova daleko. Jenže když je někdo běžecký závislák na závodech...
Dnešní plán je jasný, dát si to za 1:40:00. Takový čas jsem dostal befelem od Ivči, abych takto rozběhl první půlku jejího maratonu. Píšu si tahák na mezičasy a pak jdeme dát těžkou bagáž opět do auta, s sebou si beru jen malý baťúžek s bundou ihned po závodě. Organizačně to trošku pokulhává, fronty na vyzvednutí registrací, fronty na úschovnu, naštěstí fronta na Toiku nebyla tak dlouhá, jen kdyby mé zažívání spolupracovalo.
No nic, na start, který je o 15 minut posunut, se stavím s nepříjemnými pocity a doufám, že mě zažívání nezradí. Stačila mi zkušenost z jednoho maratonu. S Ivčou se stavíme na můj vkus celkem dopředu, ale budiž. V tričku z Chomutovského půlmaratonu doslova zářím, jen ten čas na zádech tak trošku nesedí, to bude mnoho lidí překvapeno :-D.
Startujeme a všichni okolo letí v tempu okolo 4 minut na minutu, já se snažím lidi okolo mě brzdit, jelikož na čas 1:40:00 nám stačí tempo 4:44 min/km. Po prvním kilometru zjišťuji, že tu nejsou značené kilometrovníky. Pro vodiče to není moc dobrá zpráva, budu tedy muset důvěřovat jen a jen svým Garminkám. Mezitím se okolo mně formuje skupinka, složená nejen z půlmaratonců, ale i také maratonců, kterým aktuální tempo celkem vyhovuje.
Běžíme na čas, někdy o 4 sekundy na kilometr rychleji, jindy o 3 sekundy pomaleji a na pátém kilometru vidím první tabuli, dle mezičasu jsem přibližně o 16 sekund rychlejší, než ukazuje tahák na mé ruce, dle hodinek však 5 kilometrů naskočí až o 90 metrů později. Rozhoduji se tedy věřit hodinkám a běžíme dál. Krátce před šestým kilometrem je připravená i první občerstvovačka, kterou mile rád využívám.
Podél Ostravice fičí vítr proti, běžcům okolo dávám příkaz, ať se kryjí za mě, mám dost silové rezervy, až se divím, obzvlášť když jsem celý týden běžecky protrpěl a únava po osobáku z Ústí nad Labem byla prostě moc znát. Podél řeky se mi to však líbí, jen koukám, že jsem někde ztratil Ivču. Cílový čas je však pro vodiče závazkem a zpomalit nemohu, někteří na mé tempo spoléhají a nyní jich není zrovna málo a s některými se dávám i do řeči.
Přes lávku se vracíme na protější břeh a po chvilce míjíme i ceduli 20 kilometrů, to jsem zvědav, kolik lidí udrží tempo až k této metě. Blížíme se k náměstí a trasa nás zavádí i kolem pensionu, který nám poskytl na jednu noc útočiště. Fanoušci na náměstí usilovně fandí a na občerstvovačce si dávám další dávku vody. Hodinky ukazují průměrné tempo 4:43 a podle odhadu bych měl mít 10 - 15 sekund náskok, jenže do druhého kola vbíhám s 40 sekundovým náskokem, tady něco nehraje.
Je mi jasné, že budu muset zvolnit, trasa je nepatrně kratší, nebo moc řežeme zatáčky. Rozhoduji se držet tempo okolo 4:48 a to by mělo stačit, co bych dal za kilometrovníky! Ve skupince panuje zatím dobrá nálada. I slunce se schovalo za mraky a tak jedinými protivníky jsou vítr a únava. V Komenského sadech mě dobíhá dvojice a běžkyně s číslem 643 se ptá, zda běžím na 1:50:00, co ukazuje mé tričko. Čas o 10 minut rychlejší ji uklidňuje, že běží na svůj čas a pomalu mi unikají.
Po chvilce vidíme ty davy, které běží v protisměru, mnohé z nich necháme za sebou. Po chvilce následuje proběhnutí přes dvůr na Prokešovo náměstí a dlouhá silniční rovinka. Na některých je znát už únava, mě se kupodivu stále běží skvěle, jen by ten úsek přes Sokolskou nemusel být tak dlouhý! Tam jsem to trošku přešvihl a 16. kilometr jsem zaběhl v průměrném tempu 4 minuty a 36 sekund! Na následující občerstvovačce kousek před přeběhem Ostravice nestíhám vzít kelímek, ale vzhledem k náskoku zpomaluji, aby občerstvující se běžci mohli navázat na mé tempo.
Do cíle nám zbývají 4 kilometry a opět protivítr. Dobíháme celkem plno běžců , ale skupinka kolem mně značně prořídla a zuby nehty se mě drží zejména jeden maratonec v růžovo-bílém tričku. Do cíle je to kousek ač hodiny ukazují průměrné tempo 4:45 min/km, musím ještě trošku zpomalit. Tempo kolem 4:50 nyní bude stačit. Opět přes řeku a brzy se objeví cedule značící dvacátý kilometr, podle které mám téměř minutu náskok, jenže hodinky ukazují vzdálenost o téměř 300 metrů kratší. Poslední kilometr tedy ubírám plyn a vysloveně si jej užívám. Cílem probíhám v čase 1:39:55 a pravda, že mi k tomu stačilo tempo 5:36, situace podobná Chomutovskému půlmaratonu, kdy to nesedělo od 18. kilometru.
OK, medaili na krk si musím pověsit sám, v cíli je jen mattonka a nikde žádné občerstvení po závodě. Jako půlmaratonci mi to nevadí, ale maratoncům tento benefit bude rozhodně chybět. Vydávám se do auta pro věci, převlékám se a zpátky na náměstí čekat na Ivču. PO chvilce potkávám Lukáše a dáváme se do řeči. Všímám si i masážního stánku, kde není žádná fronta. To bude to pravé pro mé nohy a musím uznat, že tomu tak i bylo! Tohle jsem potřeboval, lýtka bolela jak čert, ale myslím, že až na ně sáhne Nikča, tak to teprve budu skučet bolestí!
V čase 3:35:15 dobíhá i Ivča. Padne rozhodnutí, že na Tombolu čekat nebudeme, do Chomutova je to přeci dálka a rádi bychom byli doma kolem osmé. Málem by nám to i vyšlo, ale D1 je vždy loterie a tentokrát jsme narazili na 6 kilometrovou kolonu kvůli zúžení na 41. kilometru. Praha nás přivítala podívanou v podobě blesků na horizontu a R7čka naopak šíleným vichrem a deštěm. Naštěstí jsme dorazili v pořádku.
Co dodat, závod pěkný, organizace mírně pokulhávala a musel jsem i reklamovat status DNS ve výsledcích. Jestli se do Ostravy podívám i příští rok? Asi ne, trasa je sice pěkná, ale zas tolik mne nezaujala a ta cesta je fakt ubíjející. Kdyby jela větší parta, to už by bylo něco jiného. Medaile ve tvaru boty s motivem New Yorských mrakodrapů je rozhodně zajímavá relikvie.