PBT Vaší Ligy 2018 - Listopadový závod
Datum akce: 24.11.2018
Délka trasy: 10,0 km
Povrch: Asfalt
Počet v cíli: 112
Obuv: Adidas Solar Glide
Cílový čas: pod 00:45:00
Pořadové číslo: 58/123
A je to tu, přichází poslední listopadový víkend a s ním i poslední závod Pražské Běžecké Tour aktuální sezóny. Mé kroky jsem vedli koncem ledna, v únoru (debut jako vodič), v březnu na jarní půlmaraton (opět jako vodič), v dubnu, v květnu, v červnu, v srpnu na narozeninový trail, v říjnu na podzimní půlmaraton a nyní na závěrečnou desítku s pořadovým číslem šest. Jak je vidět, tak jsem si Braník doopravdy oblíbil a pokud si chce někdo zaběhnout rychlou desítku nebo pětku, tak vřele doporučuji.
Tentokrát jsem přijel sám. Mračna po cestě mi dělají obavy, na místě sice panuje zataženo, ale zatím neprší. Zcela mimořádně se rozhoduji, že si dám 2,5 kilometrů na rozklusání, po tak dlouhé době bez rychlého závodu je potřeba tělo řádně připravit. Chvilku se rozhoduji, zda to chci dát pod 50, nebo 45 minut a nakonec vyhrává ta rychlejší varianta. Je zcela jasné, že to bude dneska bolet!
Pár minut před startem začne pršet. To jsem rozhodně nechtěl, ale co se dá dělat. Vždyť není špatného počasí, je jen špatně oblečený běžec. Mám na sobě brýle, tak počítám s tím, že od jisté chvíle neuvidím, jsem rád, že jsem si vzal alespoň ten kšilt, který může pár kapek pohltit. Startujeme a já běžím tempo na 45 minut. Petra Davídková mi mizí celkem brzy v dáli, já mám pevně dané tempo a plán. První kilometr a náskok 5 sekund. Nyní držím tempo a následující dva kilometry jdou podle plánu za 4:30. Jsem však naprosto durch promořený a moc komfortně se necítím, je mi i trošku zima.
Čtvrtý kilometr a s ním malá krize. Jen tak tak se držím skupinky přede mnou a veškerá snaha o zrychlení je marná. U otočky na pátém kilometru sice držím tempo mírně nad 4:30, mám však už nějakých 10 sekund ztrátu. Vůbec mi to nechutná, dokáži udržet tempo, nic víc a opět ztrácím drahocenné kilometry. Sedmý kilometr sice absolvuji opět pod 4:30, ale to je vše. Rychleji to prostě nejde. Je to únava z 3 maratonů v 5 týdnech? Nebo je to hlavou?
Hlava totiž opět vůbec nespolupracuje. Neposlouchá mě, nedokážu se soustředit. Myslím na déšť, zimu, na nepohodu. Veselé myšlenky, ten flow, nikde nic, asi jsem to nechal někde v Aténách, nebo spíš už v Košicích? Na osmém kilometru mám už ztrátu víc jak 15 sekund a hlava nadobro rezignuje. Dnes to prostě pod 45 minut nedáš a hotovo! Příště neblbni a nedávej si tolik náročných závodů!
Poslední kilometr, snažím se přemluvit nohy k vyššímu tempu, odpověď zní, že ani náhodou a místo toho zpomaluji. Klesám na tempo mezi půlmaratonem a maratonem a jsem na sebe naštvaný. Na to, že mě neposlouchá hlava, na to, že jsem pomalejší o dobré 2 minuty. Cítím se vyčerpaný a můžu si za to sám. Do cíle dobíhám za 45 minut a 34 sekund. O více jak půl minuty pomaleji, než by měl být můj standard. Poslední dobou do toho neumím dát vše, naposledy se mi to podařilo na půlmaratonu v Ústí nad Labem a od té doby jsem se o rychlejší běh blízko limitu ani nepokusil.
Při vyklusání přemýšlím, přemýšlím co se závěrem běžecké sezóny. Teoreticky je k dispozici 8 závodů, ale já mám letos odběháno již 58 a říkám si, že 60 by bylo pěkné číslo. Vzhledem k tomu, že se chystám den před Vánoci běžet Kolem Boleváku, tak mi zbývá jen jeden závod. Budu muset obětovat dalších 5 závodů Zimního Běžeckého Poháru, ale běhání není přeci vše. Příští rok bude má termínovka vypadat jinak, bude v ní méně závodů. Ale na Braník se budu vracet vždycky rád. Třeba to bude 12x na desítku, odvodím si 2 půlmaratony a proběhnu si 2x Modřanskou Rokli.
To zní jako dobrý plán, není liž pravda?
